„To je náš hlavní kormidelník," rozesmál se v rozhovoru pro Deník odchovanec Štítné nad Vláří Josef Hnaníček, který stále patří diviznímu Slavičínu.

Po sestupu Znojma z prvoligové scény se vydal rozvíjet slibně rozjetou kariéru do Příbrami, kde vládne kontroverzní podnikatel Jaroslav Starka.

Jak na vás zapůsobil?

S panem Starkou jsem byl na jednání. Měl jsem z něj trošku respekt. Ale to je dobře.

Také v kabině jste potkal známé ligové tváře, jako jsou Zápotočný, Slepička, Abrahám nebo Švancara. Jaký z nich máte dojem?

Zatím jsem všechny nepotkal. Zápotočný je nemocný. Laboruje se zápalem plic a do kabiny moc nechodí. Abrahám s námi netrénuje, protože po těžkém zranění jen vyklusává. Peťa Švancara s Mírou Slepičkou jsou ale super kluci.

S nimi dojíždíte?

(Smích.) S Peťou Švancarou, což je hlavní kormidelník. Pak Láďou Volešákem a Štěpanovským a Zemanem. Někdy jezdíme dvěma auty, jindy jedním. Je s ním radost jezdit v autě. V Praze mám byt, ale v Příbrami mohu i přespat.

Švancara pusu nezastaví, co?

Jsem ještě tišší, ten si ze mě srandu zatím nedělá. Ale je výborný šprýmař a v kabině je sranda. Naštěstí od něj sedím daleko.

Vybíral jste z více nabídek. Proč jste se rozhodl zrovna pro Příbram?

Mojí prioritou bylo dál hrát první českou ligu. Z té byla jediná nabídka právě z Příbrami. Zbytek byl buď z druhé nejvyšší soutěže, Slovenska nebo zahraničí. Do druhé ligy jsem nechtěl. Nyní mám ideální věk, abych hrál v první lize.

Turecko vás neoslovilo?

Ano, jeden manažer mě do Turecka tahal, ale ještě se mi tam moc nechtělo. Určitě by vidina peněz byla hezká, ale řekl jsem si, že bych chtěl hrát u nás. Vyhrát se tady a posbírat nějaké zkušenosti. A až pak odejít do zahraničí.

Zájem měl i Zlín. Byla nějaká naděje, že byste skončil tam?

S panem Goišem (ředitel klubu – pozn. aut.) i s trenérem Pulpitem. Jednání proběhlo v pohodě, líbilo se mi. Určitě bych se rozmýšlel, kam bych šel, kdyby nevyšla Příbram.

Jak intenzivní jsou tréninky?

Je to docela makačka. Po třech týdnech volna. I během něj jsem ale na sobě pracoval. Věděl jsem, že zůstanu asi v lize, tak jsem se udržoval. Jsou to docela slušné dávky.

Je to podobné jako ve Znojmě?

Je to jiné. Trenér Kalvoda nám dával také „pokouřit". Určitě lepší, než se na trénink chodit jen „vyprdět". Baví mě to.

Už se k vám dostalo, jaké jsou cíle? Nebude to zase jen záchrana?

Určitě se se mnou o tom bavili. Nechtějí hrát jen o záchranu, ale co nejvýš. Ale nikde to nevykřikují, že by chtěli hrát o poháry.

Mluvil jste s panem Čuhelem, na který post s vámi počítá?

Bavili jsme se. Ptal se mě, kde se mi hraje nejlépe. Počítá se mnou jako univerzálem, ale spíš jako stoperem, kterého jsem hrával ve Znojmě.

Na stoperu se cítíte nejlépe?

Asi ano. Ale nebojím se hrát ani levého beka, případně defenzivního záložníka.

Baví vás řídit obranu a mluvit se spoluhráči?

Ve Znojmě mě to bavilo, protože tam jsem všechny znal. Věděl jsem o každém, co je zač. Ale nyní jdu do něčeho nového, takže se musím otrkat. Máme dost přátelských zápasů, abychom se viděli a sami poznají, jak na tom jsem. Ale určitě budu na ně mluvit a organizovat. Ke stoperovi a gólmanovi to patří.

Jak se vám líbí prostředí a stadion? Je srovnatelné se Znojmem?

(Směje se.) Je to na vyšší úrovni. Nechci říct, že je to ve Znojmě druholigové, ale s Příbramí se nemohou srovnávat. Ale Příbram už pár let ligu hraje a je tady hezké prostředí.

Rozhodně vás nečeká, jako ve Znojmě, každodenní dojíždění na tréninky autobusem, co?

(Pousměje se.) To určitě ne. Ale hodně kluků bydlí v Praze, takže se sejdeme, dáme si ráno snídani a jedeme na trénink. Zároveň stmelujeme kolektiv.

Sestup se Znojmem už přebolel?

Co vám na to mám říct? Je mi kluků líto. Trochu se jim to tam rozpadá. Bez nás tam bojují. Pořád mě to mrzí, ale nedá se nic dělat. Fotbalový život jde dál. Kdybych zůstal, šel bych níž a nemohl bych se zlepšovat a můžu mít i na víc.

Jak jste se se Znojmem rozloučil?

S kluky jsem pořád v kontaktu. S Hříbkem nebo Lacem si pořád píšu. A pořád tam mám přítelkyni. Takže se tam budu vracet. Pořád tam bude nějaké pouto.

Co říkáte na rodnou Štítnou nad Vláří, která dvakrát po sobě vyhrála krajský pohár a prohání nejlepší týmy v kraji?

To je štítenský válec. A tak to má být. (Směje se.) Hrají tam oba mí bratranci. Když mám volno, jdu s nimi na trénink. S Tomášem trávím veškerý volný čas. Fotbal probíráme pořád. Mám v telefonu i pár videí, když vyhráli pohár. Byl jsem nadšený. Zpátky jsem jel i s nimi autobusem. Je tam super parta a tak to ve fotbale musí být.

Hrával jste i ve Slavičíně. Sledujete dění v klubu?

Pořád jsem hráč Slavičína. Určitě je sleduji a znám tam pár kluků, jako je Peťa Švach. Právě s ním jsem byl na finále Krajského poháru. Ten fandil Provodovu, já Štítné. Byl jsem po zápase šťastnější.