„Pro mě je to největší úspěch kariéry. Je to bomba. Můj splněný fotbalový sen. Kdo hrál fotbal, asi ví, o čem mluvím," vykládal šťastný Marcaník, rodák ze Štítné, který si krajský přebor zachytal v dresu Valašských Klobouk.

Jak jste si poradil s penaltami, na které si vůbec nevěříte?

To je pravda. Byla to náhoda, penalty jsou vabank. Vždy jsem skoro každou stranu tipoval. Až na poslední, kterou kopal gólman (Oldřich Zámorský – pozn. aut.) jsem si věřil.

Věděl jste, kam ji kopne?

Jasně, věděl. Brankáři je kopají na jistotu, placírkou po mojí ruce doleva, po jeho doprava.

U tyče Petra Slončíka jste měl štěstí, co?

Ano, ale myslím si, že bych ji měl. Šel jsem zároveň se střelou a brnklo by mě to do ruky. Je to super pocit. Jsem moc rád.

Ulevilo se vám?

To každopádně. Strašně jsem to prožíval. Pořád jsem nemohl ani jednu chytit. Čekalo se, kdo s koho. Ale věřil jsem klukům a oni mě podrželi.

Na tréninku jim penalty jdou?

Ano. Před zápasem na tréninku jsme to zkoušeli. Měli jsme jen takovou rozcvičku a připravovali jsme se na ně, kdyby na ně třeba došlo. A šlo jim to.

A vám?

Mně? Chytil jsem dvě, byl jsem lepší. To je fakt. (Smích.)

Sázíte se?

Jo, hrajeme o tatranky. Někdy o kofolu. Ale vyhrávám málokdy. Kluci jsou lepší.

Co říkáte na návštěvu kolem patnácti stovek diváků?

Tolik lidí jsem tady nečekal. Myslel jsem, že dojde pětistovka. Je to super, že nás přijeli podpořit. Všem děkujeme.

Jak se chytá proti bývalým ligovým fotbalistům, jako je Urbánek, Slončík a Hellebrand?

S respektem. (Třikrát slovo zopakuje.) Všechno si musíte hlídat. Člověk nikdy neví, co od nich má čekat. Jsou to zkušení hráči a vědí, co je potřeba. Ale speciálně jsme se na ně nepřipravovali. Řekli jsme si, že k tomu přistoupíme s respektem a pokorou. Chtěli jsme vyčkávat a vyšlo to.

Jaké budou oslavy?

Myslím, že bujaré. Sice jdou někteří do práce, jiní si zase udělali volno. Ale my jsme mladý mančaft, většinou jsou tady školáci. Já do práce půjdu, mám i rodinu. Takže s kluky to oslavím v rámci možností a půjdu domů, aby manželka nebyla naštvaná. (Smích.) Ale teď když nad tím přemýšlím, uděláme asi výjimku.

Štítná nad Vláří obhájila pohár. V čem je síla tohoto týmu?

Je tady super parta. Všichni kluci táhnou za jeden provaz a držíme se hesla tří mušketýrů Jeden za všechny, všichni za jednoho. Je tady mladý tým, který šlape. Kluci mají fyzičku. Rozhodně není náhoda, že potrápili divizní Slavičín i Brumov, vloni porazili Luhačovice a dnes i Provodov.