Tomáš Vaculík: Tu ránu, jak mně spadl kámen ze srdce z prvního gólu, slyšeli možná až ve Štítné

/Rozhovor/ Připravili jsme si pro vás velmi obsáhlý rozhovor s jednou ze dvou zimních posil, Tomášem Vaculíkem. Ten se rozpovídal o nedávných zápasech, o svém příchodu a mnoho dalšího.

Ty jsi přišel v zimě jako jediná posila. Jak jsi spokojený se svým přestupem do Slavičína?
Jsem spokojený s tím, že se to dotáhlo do zdárného konce, protože přeci jenom to nešlo hladce. Jsem rád, že jsem dostal šanci jít zkusit přípravu, a že to vyšlo. Většinu kluků i trenéra jsem již znal, tak to pro mě nebyl žádný velký problém se začlenit. Jinak abych řekl popravdě, tak ze Štítné se mi odcházelo těžko, protože jsme tam za poslední roky vytvořili parádní partu a taky se zvedli fotbalově.

Jak už jsi zmínil výše, většinu hráčů jsi znal. Usnadnilo ti to se adaptovat do kabiny a na hřiště?
Jednou už jsem na přípravě ve Slavičíně byl a hodně kluků je stále v týmu, takže adaptace proběhla bez problémů. Navíc s některýma klukama, co prošli Zlínem ,jsem se znal již z dorosteneckého věku. Na hřišti je stále co zlepšovat, ale postupem času si stále víc sedáme a je to znát i na posledních zápasech.

Ve Slavičíně dříve působil i tvůj bratr Pavel. Ptal ses ho, jak to ve Slavičíně funguje? Co ti řekl, když se dozvěděl o možném přestupu k nám?
Už je to chvilku, co bratr působil ve Slavičíně. Na tuto otázku jsem se spíše ptal Dana Horáčka, se kterým chodíme do Brna na VUT a jsme spolu často v kontaktu. Nicméně s bráchou hrajeme spolu vyjma jeho hostování ve Slavičíně už asi 8 let v mužích a ví, co jsem za typ člověka a fotbalisty. Takže šlo spíše o to jestli se budu cítit na to, že bych se mohl v divizi uplatnit. Byl se podívat na pár přátelácích a viděl, že bych se mohl prosadit, a že nebudu hrát jen druhé housle. Samozřejmě byl zklamaný, že odcházím, ale určitě mě nepřemlouval, respektoval moje rozhodnutí. Do mých 10 let jsme žili ve Slavičíně, což v nás zanechal určitý vztah k tomuto městu a klubu, kde vlastně začaly naše první fotbalové krůčky.

Ty pocházíš ze Štítné nad Vláří. Tam hrával i náš bývalý hráč, Josef Hnaníček, který se ze Slavičína odrazil v 26 letech k ligovému angažmá. Chtěl bys ho napodobit v kariéře?
To, co dokázal Pepa, je takový mustr pro mladé hráče hrající ve Štítné. Nevím jestli se za ně ještě považuji, ale určitě v mé hlavě taky taková vize byla. Ovšem na první místo se stále více tlačila škola a fotbal dostával méně prostoru. Dneska jsem rád, že jsem dostal příležitost si zkusit zahrát vyšší soutěž a pokusit se o nové výzvy, které si rád stále posouvám. Považuji se za cílevědomého člověka, ale nejsem moc velkým snílkem, takže tuto otázku bych zodpověděl raději až něco dokážu v divizi.

Ty jsi nastoupil ke svému druhému zápasu v základní sestavě a podařilo se ti vstřelit branku. Cítil jsi úlevu, že ti to tam spadlo?
Neskutečnou. Tížilo mě to již od první větší šance v Opavě, kde jsem mohl korigovat na 3:2 a ještě zdramatizovat zápas. V prvním zápase v základu proti Hranicím před domácím publikem se situace opakovala a opět mně chybělo lepší načasování a možná i trochu štěstíčka, když jsem po chytrém pase od Petra Švacha hlavičkoval jen do tyčky. Ke konci zápasu pak přišla ještě jedna šance a opět jsem se z gólu neradoval. Přišlo to až v Bohumíně, kde jsem taky nezačal dobře. Tutovou šanci jsem poslal jen vedle tyče. Ve hře jsem se cítil stále lépe, ale tížené kvalitní brankové zakončení ne a ne se dostavit. Má chvíle ale přišla po krásném uvolnění od Elši, kde už nebyl prostor další chyby a já se mohl konečně radovat. Tu ránu, jak mně spadl kámen ze srdce z prvního divizního gólu v kariéře, slyšeli možná až ve Štítné. (úsměv) Doufám jen, že nebude taky poslední. (smích)

V zápase proti Bohumínu jsi patřil dle trenéra k nejlepším. Myslíš, že jsi se už dostatečně sehrál se spoluhráči a tvé výkony budou ještě lepší?
Na posledním přípraváku v Brodě jsem se zranil a 14 dní jsem nemohl trénovat. V Opavě a proti Hranicím jsem nebyl ještě na tom s kondicí tak dobře, jak bych si představoval. U mě se výkony odvíjí od fyzické připravenosti. Ačkoliv nestíhám skrze školu jeden z tréninků, tak na kondici pracuji individuálně a vracím se do pohody. Se svým výkonem proti Hranicím jsem nebyl moc spokojený, protože vím, že ze sebe dokážu dostat ještě mnohem více. Se spoluhráči se stále více sehrávám a v nedělním zápase proti Bohumíně k tomu hodně přispělo i nové rozestavení, kdy nejsem na hrotu sám, ale hráli jsme v podstatě na 3.

Ty nastupuješ jako hrotový útočník, od kterého se očekávají branky. S kolika góly by jsi byl spokojen ve své premiérové půlsezoně v divizi?
Kdybych řekl, že mně nejde o to dávat góly asi by to nevyznělo moc dobře, ale jako hrotový útočník se snažím i hodně ke gólům pomoct. Je to pro mě něco jiného, než když jsem hrál v útoku v krajském přeboru. Je to o dost náročnější a rychlejší než jsem si myslel. Jak jsem v minulých zápasech zjistil do šancí se umím dostat. Doufám, že mně premiérový gól v divizi pomůže a bude jich více. Kdybych dal ještě 5 branek, tak bych byl spokojený, ale nebráním se i více. (smích)

O víkendu nás čeká derby proti Vsetínu. Jak se těšíš na zápas? Co si od něj slibuješ?
Pokud dostanu důvěru od trenéra a nastoupím v základu, budu se snažit ze sebe dostat to nejlepší. Proti Vsetínu jsme hrávali již ve Štítné, takže vím jak takové derby chutná. O derby se říká, že nemá favorita a myslím, že tomu bude i v neděli. Ačkoliv se Vsetínu na jaře nedaří, budou určitě vyrovnaným soupeřem a budou chtít jejich sérii zlomit. Doufám, že jim ale ukážeme, kdo hraje doma a kde zůstanou body.

Převzato : http://fotbal-slavicin.cz/