Sezonu zakončili vysokou porážkou na půdě vítězných Kvasic, přesto s konečným šestým místě panuje ve Štítné nad Vláří vládne spokojenost. „Pohled do tabulky není špatný, porážka u lídra 0:4 je odrazem reality. Je těžké se porovnávat s takovými fotbalisty, jaké má v kádru domácí. My to v podstatě děláme na takové domácí úrovni, vesměs skoro všichni z obce,“ poznamenal tahoun celku z Valašska Tomáš Vaculík.

„Máme teď v kabině dva kluky z Uherského Brodu, co jsme si už museli vypomoct, protože v dnešní době už to moc nejde. Ale kluci z Kvasic, to už je trošičku jiná úroveň. Patří asi tam, kde jsou, možná ještě výš. Ale uvidíme, jak se jim bude v divizi dařit,“ doplnil 30letý ofenzivní fotbalista Štítné nad Vláří.

Jak hodnotíte sezonu?

Tabulkově hodnotíme sezonu dobře, naše předvedená hra ale nic moc. Hrajeme to ve dvanácti, třinácti hráčích. Je to těžké, někdo vypadne a už se v tom lítá. Je to prostě nic moc. Snažíme se, snad to příští sezonu zlepšíme. Doufám, že to nějak doplníme rozumně aspoň o jednoho dva hráče a bude to lepší.

S jedenácti góly jste nejlepším střelcem týmu. Z vašeho osobního pohledu, jaká to byla sezona?

Já jsem se docela sezonou protrápil. Jak to máme na takové té rodinné úrovni, tak při tom děláme všední věci, sám do toho stavím barák, takže jsem z toho takový utahaný. Některé zápasy jsou fakt na dřeň. Celá sobota se prostě dělá a pak jdu hrát. Ale jak říkám, je to hlavně o partě a proto to dělám, proto tam chodím a proto ty kluky ve štychu nenechám, i kdybych měl padnout. (smích) Snažím se jít vždy na každý trénink, na každý zápas, ať pomohu. Někdy pomohu víc, někdy míň, ale tak to je.

Přestupová nabídka kolem vás lítala?

Už to není aktuální, mám už nějaké roky. Uvědomil jsem si, že se fotbalem živit nebudu. Ani nikdy ty ambice asi nebyly. Něčím jsem si prošel, hrál jsem i divizi v Broumově, ve Slavičíně, v dorostu jsem byl ve Zlíně. Ale potom si člověk uvědomí, že ho to živit nebude a zaměří se na školu, na práci a na rodinný život. A hlavně, když bych to porovnal s tím, že po tréninku si sedneme, dáme si pivo, uděláme tam tu partu. Když někde dojíždíte, tak to není. Není tam taková parta, jak to je tady, u nás je to prostě rodina. Je to o něčem jiném!

Máte ve fotbale nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Už určitě ne. Podařilo se nám dvakrát po sobě vyhrát pohár hejtmana, tak si myslím, že to je takový cíl, kterého se dá dosáhnout, když dobře doplníme tým. Ta cesta není tak dlouhá, je to čtyři nebo pět zápasů. Někdy se hraje ve středu, když jsou kluci ve školách, v práci, tak je to kolikrát těžké poskládat. To bych ještě chtěl jednou zažít, zahrát si na Letné a třeba vyhrát pohár.

Hraje se mistrovství Evropy ve fotbale. Sledujete ho?

Spíš jsem na stavbě, ale budu se snažit sledovat. První zápas jsem částečně viděl, ale když to bude večer, tak si čas udělám. Přes den to asi moc nebudu sledovat, ale samozřejmě budu fandit našim a doufat, že se nějaký výsledek podaří, i když je to těžké. Na nějaký velký úspěch to nevidím.

Běhá po hřištích Evropy nějaký fotbalista, který je pro vás zajímavý?

Dřív jsem měl asi nějaké idoly, za mě to byl Adrian Mutu. Ten sice zakončil kariéru neslavně s tou jeho aférou, ale jinak se mi líbí každý kreativní fotbalista. Líbí se mi pěkný fotbal. Když se díváte na českou ligu a pak si to přepnete na nějakou Ligu mistrů, tak to je prostě nebe a dudy. To je nekonkurenceschopné. Ale jak jsou asi peníze, hraje se dobrý fotbal. Kvalitní fotbal se musí nějak dotovat, musíte ty hráče zaplatit a dovést. Tak je to i na světové úrovni, peníze hýbou světem.

Váš tip na evropského šampiona?

Přál bych to Anglii, ale nevím, jestli to konečně prorazí. Ale i Německo bude v domácím prostředí zajímavé. Domácí mohou hodně zamíchat kartami.